Jeden prsten vládne všemKdyž se režisér Peter Jackson (Živí mrtví či Nebeská stvoření) před několika lety rozhodl zfilmovat Pána prstenů od britského autora J. R. R. Tolkiena, podle mnoha anket nejlepší knihu 20. století, vyvolal úžas. Když se dohodl se společností New Line Cinema, že vzniknou celkem tři filmy, které budou opisovat každý díl této trilogie, vyvolal překvapení. Když se však objevily první ukázky, vyvolal nadšení. Nyní přichází do kin první díl, Společenstvo Prstenu, a je příjemné, že tato prakticky nezfilmovatelná klasika nedopadla nejhůře. Příběh hobita Froda (Elijah Wood), který lidem dosahuje pouze k pasu a ke kterému se náhodou dostává kouzelný prsten, ve němž se ukrývá zlá moc Temného pána Saurona, obdivují čtenáři již více než půl století. Po Prstenu pátrají Sauronovi nesmrtelní i smrtelní sluhové, proti kterým stojí devítičlenné společenstvo sdružující všechny dobré rasy Tolkienova fantastického světa, v čele s Frodem a čarodějem Gandalfem (Ian McKellen). Společenstvo se snaží dostat do středu Sauronovy říše, kde leží Hora osudu, jejíž plamen jako jediný je schopen Prsten roztavit, protože právě v něm byl vykován. Snad všichni herci jsou ve filmu velice přirození, čímž diváka vtahují do děje. Mezi hlavními postavami vyčnívají především Gandalf, Frodo a Boromir (Sean Bean), na kterého nejvíce působí moc Prstenu. Zastiňují je však Frodův strýc a původní majitel Prstenu Bilbo (Ian Holm) a Gandalfův čarodějný oponent Saruman (Christopher Lee), přestože jim je ve filmu věnován jen malý prostor. Po fiasku hybridního napůl hraného, napůl kresleného dvojdílného zpracování v režii Ralpha Bakshiho, ke kterému dokonce nebyl druhý díl ani dotočen, se na Petera Jacksona upíraly zraky fanoušků. Stejně jako ve svých předchozích dílech předvádí Jackson, že má cit pro nádherné scény. Tak dokonalé obrazy divák v kině sotvakdy uvidí. Hudba Howarda Shorea výborně dotváří atmosféru příběhu. Při jízdě Černých jezdců se spoléhá na chorály, zatímco při pohledech na nádhernou krajinu Nového Zélandu, kde se celá trilogie natáčela, hladí po duši příjemnými rytmy s keltskými prvky. Nejen vzhledem, ale také přítomnou hudbou Jackson ukazuje, že skřeti jsou jednoznačně zlí a elfové naopak definitivně dobří. Ovšem film nemá jen klady. Kamera je především při rozhovorech mezi postavami příliš statická, jen střídá pohledy na obličeje hovořících. Hlavní problém je však v tom, že kniha je příliš podrobná, obsahuje nespočet zápletek, mnoho důležitých postav, předmětů a míst, že není možné do téměř tři hodiny trvajícího filmu vtěsnat vše. Nejvíce byl zasažen střih, který je chvílemi nedotažený, divoký. Nejednou se na plátně během pár vteřin mihne několik záběrů, které jsou zjevně pouze pozůstatkem vystřižených scén. Podobně se do konečné verze nevešlo vysvětlení některých událostí. Jinak se však Jackson snažil pro fanoušky předlohy prosadit do filmu co možná nejvíce z knihy. Snad bude někdy nesestříhaná verze k dispozici na DVD. I přes některé citelné nedostatky nezbývá než film vřele doporučit. Po dlouhém čekání se konečně objevuje kvalitní fantasy film, který minimálně vyrovnal, ne-li předčil své předky, filmy Excalibur, Legenda nebo Barbar Conan. Keplík, 17. 12. 2001 |