Přikrčený tygr, skrytý drak"Tento film je určitým snem o Číně, která vlastně nikdy neexistovala. Snad jen v mých chlapeckých fantaziích, bohatě podporovaných filmy s bojovým uměním, s nimiž jsem vyrůstal, a barvitými romány, které jsem četl, když jsem měl dělat domácí úkoly. Že se mi ten sen splnil právě teď, když můžu v Číně natáčet film, je šťastná ironie mého života," říká režisér filmu Ang Lee. Ve staré Číně se bojovník Li Mu Pai rozhodl skončit se svým bývalým životem. Na znamení, že se chce usadit, daroval svůj starobylý meč zvaný Zelený osud panu Tche žijícímu v Pekingu. V noci poté, co ji Mu Paiova dlouholetá spolubojovnice Šu Lien doručí, je zbraň ukradena. Navíc se v okolí objeví Nefritová liška, která kdysi otrávila bojovníkova učitele a ukradla knihu popisující bojové umění chrámu Wu'Tan. Mu Pai tehdy vražedkyni přísahal pomstu. Jeho rozhodnutí skončit je tedy odloženo na později a rozjíždí se film plný neskutečných soubojů a nefalšované lásky. Trojici hlavních postav této adaptace stejnojmenné knihy Wang Du Lua doplňuje dcera správce Jü, Žen, které dělala deset let chůvu právě skrývající se Nefritová liška, což je v podstatě jediná skutečně záporná postava v celém filmu, zato zlá jako deset jiných. Životy všech postav zobrazují z veškerých možných úhlů příběh Žen, který se mezi nimi proplétá. Mladá žena neví, co chce, co má dělat, zda má následovat militantní feministku Nefritovou lišku nebo jemného a dokonalého Mu Paie, utéci s pouštním banditou Luem nebo se vdát. Milostný příběh znázorněný jako platonická láska u obou válečníků a jako vášeň u Žen a Lua je působivě doplněn bojovými scénami. Jsou to prakticky jediná místa, kde se ve filmu používají triky. Ty jsou založené na tradiční hongkongské technice na lanech zavěšených herců, pro které není nic nemožné, takže nikoho nepřekvapí běhání po zdech a střechách, chůze po vodě, létání a především neuvěřitelný souboj Žen a Mu Paie na vrcholcích bambusového lesa. Vše podbarvuje vynikající hudba, při soubojích jednoduchá, dynamická, a přesto neopakovatelně navozující dokonalou atmosféru. Mimo souboje hudba nádherně uvolňuje, drží diváka napjatého, ale ne za každou cenu, je jemná, občas doprovázená zpěvem. Není divu, že byl skladatel Tan Dun nominován na prestižní cenu Americké filmové akademie v obou možných kategoriích a že si sošku pro nejlepší hudbu skutečně odnesl. Rozhodnutí tento film nedabovat do žádného jazyka považuji za jedinečný tah, protože hudba doplněná melodickou čínštinou vyvolává v duši klid, který se nepozastavuje ani nad nereálností bojových scén. Použitá forma nejjemnějšího humoru dotváří celý obraz, kterému není co vytknout. Každý tah štětcem vedl režisér Ang Lee přesně tak, jak měl, nikde nenechal prázdné místečko, a přece není dílo přeplácané. Keplík, 9. 12. 2003 |